Historie sboru

První zmínky o přelovických hasičích jsou z roku 1877 (22.2.) a 1892 (6.6.). Ale až roku 1904 byl založen oficiální Sbor hasičů Přelovice.

"Dobrovolné hasičstvo jest pro národ, jako mohutný celek sjednocený ideou hasičskou založenou na zásadách bratrské lásky. Vzájemné je povolání dobrov. hasičstva, které je připraveno každou dobu denní i noční a vydávajíc přitom v nebezpečí zdraví i životy své, zachraňuje život i majetek svých spolubližních před ohněm, dravým to živlem. Úkol ten plní čsl. dobrovol. hasičstvo poctivě a nezištně, věrno svému heslu: Bližnímu k ochraně a vlasti k obraně. Všichni za jednoho, jeden za všechny."    Václav Krejčík

 
Zakládající členové:
  Celé obecní zastupitelstvo roku 1904
  Václav Virt z Habřiny
  Josef Černík (čp. 24)
  Jan Skala (čp. 46)
  Václav Havránek (čp. 3)
  Jan Jelínek (čp. 10)
  Josef Novák (čp. 4)
  Josef Wrban (čp. 20)
  Matěj Ocásek
  Václav Šic (čp. 19)
  Josef Šprinc (čp. 30)
  Václav Havránek (čp. 6)

První akcí byla účast přelovických hasičů na likvidaci požáru v nedalekých Živanicích roku 1905 (31.11.).Tehdy začal hořet dům pana Lejhance a oheň se rázem rozšířil na sedm stavení. O rok později, v roce 1906 (15.6.), začal v Přelovicích hořet dům č.57, patřící Josefu Klempířovi. Ve stejný rok pomáhali přelovičtí hasiči při likvidaci požáru v Lohenicích a Neratově (14.7.). Jak vidno z dalších zápisů v Pamětní knize, pomáhali většinou v sousedních obcích, roku 1908 (25.6.) to bylo například v obci Dědek.

V květnu 1909 vypukl požár u Josefa Kocha, který se dál rozšířil na stavení Josefa Svatoše, Marie Tesařové, Františka Slavíka a Františka Kaliny.V předválečném roce 1913 (24.4.) vypukl požár v domě č.66, který patřil Františku Havránkovi. Ve stejný rok (22.11.) u Františka Olegsy. V roce 1914 (11.4.) hořelo u Josefa Klempíře (č.40). V roce 1920 (19.4.) udeřil blesk do domu Václava Klempíře (č.28) a způsobil požár, který byl však záhy zlikvidován.

V roce 1924 (1.6.) vypukl požár v obci Vlčí Habřina. Přelovičtí hasiči pomáhali zachránit dům paní Prášilové, který sousedil bezprostředně s hořícím objektem.

Někdy se stala nepřítelem hasičů i voda! V roce 1925 (30.12.) došlo k rychlému oteplování a 1.1. zatopila Přelovice povodeň. Pamětní kniha uvádí, že dobytek stál po kolena ve vodě. Z čp.20 museli hasiči odvést všechen dobytek na pontonech.

V roce 1925 (léto) se povodeň opakovala. Do rybníka Trhoňka nateklo vody, že se protrhla jeho hráz.Voda se hnala do rybníka Rozhrny. Jeho hráz také hrozila protrhnutím. Na loukách pod obcí Neratov bylo tolik vody, že zatopila pořádně velký kus silnice, naplnila známý Opatovický kanál a vodu z něho rozlila do širého okolí.

V roce 1927 (17.3.) likvidovali přelovičtí hasiči požár v Neradu a v následujícím roce (31.1) ve Vlčí Habřině. V dalším roce (12.7.) asistovali při likvidaci požáru obecního domu.

Ve stejný rok vyjeli do Živanic, kde se vzňala Burešova stodola.

Na počátku roku 1919 začaly velké sněhové vánice. Trvaly tři dny. Napadlo tolik sněhu, že pohřbily Přelovice do mrazivé peřiny (místy až 75cm) a zcela je odříznuly od okolního světa. Dne 21.1. klesla teplota v Přelovicích na - 20 C. Mrazy se stupňovaly až do 11.2., kdy bylo v obci naměřeno rekordních - 39 C. Ještě na konci února byla teplota hluboko pod bodem mrazu. Dne 28.2. mrazy povolily a bylo naměřeno pouhých -7 C.

Počátkem března se mrazy vrátily. Dne 3.3. bylo naměřeno opět - 27 C. Kronikář v této části Pamětní knihy vyznačil další záznam červeně, zřejmě tím chtěl vyjádřit mimořádnou událost.

Dne 4.7. 1919 zaútočila ve večerních hodinách na Přelovice vichřice. Poškodila všechny domy. Pět z nich ztratilo střechu docela. V okolních lesích způsobila vichřice rozsáhlé polomy. Na odstraňování následků se podíleli i přelovičtí hasiči.

V roce 1930 (13.5.) vypukl požár v Lohenicích v domě pana Štěpánka, o rok později (přesné datum není uvedeno) hořelo v Neradu. V obou případech pomáhali přelovičtí hasiči. Nejdříve začalo hořet stavení pana Čermáka, poté stavení pana Málka, Bidla a Vodičky. Během pěti minut byly v plamenech všechny čtyři domy. Nebyl ani čas vyvést dobytek z chlévů. Zbytek vesnice zachránil především vítr, který se otočil tak, že plameny směřovaly ven z vesnice. Kromě přelovických hasičů pomáhali i hasiči z Přelouče a Živanic.

Roku 1933 opět hořelo ve Vlčí Habřině, stodola Václava Virta. Stoh pana Vacka, který ležel asi 15 metrů od požáru, se podařilo zachránit.

Roku 1934 likvidovali přelovičtí hasiči požár v Neratově, kde hořelo u pana Sirůčka.

Tímto rokem končí zápis v Pamětní knize založené 18.7. 1919 a nezbývá než nahlédnout do pamětní knihy obce Přelovice založené 1934. Bohužel, v této knize už nejsou zmínky o hasičích tak časté a podrobné.

Bezpochybně největší sportovní úspěchy, které dosáhli přelovičtí hasiči, byli roku 1954.

K 50. výročí založení sboru, byla místní jednotkou brigádnicky vybudována závodní dráha se cvičištěm, kde se toho roku uskutečnilo Okrskové kolo požárních závodů.

 
Naše družstvo ve složení:
  František Kohoutek
  František Kalina
  Bohumil Černík
  Josef Kalous
  Josef Černík
  Josef Tomášek
  Jaroslav Vlček
  František Šetina
  Jaroslav Bek
  Instruktoři: František Gabriel, František Krejčík,Václav Havránek.

Díky tvrdému a obětavému tréninku obsadilo naše družstvo 1.místo a postoupilo do okresního kola ve Svojšicích, kde se stalo absolutním vítězem okresu. Za odměnu obdržel sbor deset vycházkových stejnokrojů.

Postoupili na krajské kolo konané 11.7. 1954 v Pardubicích a stali se absolutními vítězi kraje. Za toto mimořádné umístění dostali požární stříkačku PS 16 s příslušenstvím ve výši 50 000 Kč.

Pamětní kniha uvádí, že za tyto peníze bylo možno koupit dvě nové auta Škoda 440 nebo deset dojnic nebo též 500 párů bot.

Své vítězné tažení ukončili na celorepublikové soutěží konané na Strahově, kde se umístili na čelním 4.místě.

V následujících letech nejsou k nalezení nijak mimořádné událostí pro sbor. Kromě každoročních plesů a zábav.

Kolem roku 1990 se aktivita sboru začíná oslabovat.
Cituji slova pamětníků: "Když už nebylo ani na věnec, tak jsme pozastavili činnost sboru."

Občas zaplála jiskřička naděje, třeba v roce 1997, kdy jsme oprášili náš poklad, ruční koňskou stříkačku a zúčastnili jsme se oslav ve Vlčí Habřině, Břehách a v Lázních Bohdaneč. Na devět let jsme zase usnuli jak Šípková Růženka.

Až roku 2006 za přispění OÚ a Marka Vaníčka se aktivovala obecní jednotka.V tomto roce jsme se zúčastnili závodů ve Vlčí Habřině, Bukovce a ve Volči, kde jsme soutěžili s jedinou funkční stříkačkou a to s koňkou. V tomto přelomovém roce jsme se zaměřili na vybavení hasičské zbrojnice, kde byly uskladněny 30ti a víceleté konopné hadice, které po přezkoušení, musely být z jedné třetiny vyřazené. V hasičské zbrojnici byl přívěsný vozík s nefunkční stříkačkou PS 8 a částečným vybavením. Po zjištění tohoto stavu obec zakoupila sadu pogumovaných hadic, hydrantový nástavec, dvě proudnice C a 5 kusů pracovních stejnokrojů PS 2. Od nejmenovaného dárce jsme obdrželi použité hadice B,C, rozdělovače, přilby, opasky a sekerky.

Díky kontaktům Marka Vaníčka jsme v krátké době obnovili alespoň základní vybavení. Dne 27.10. Radek Pavelka a Marek Vaníček přivezli ze Svobody nad Úpou druhou hasící stříkačku PS 8 za 2500 Kč.

V tomto roce jsme začali organizovat brigády a všechny vydělané peníze byly použity na dovybavení hasičárny.

Události konané v roce 2007 už najdete na titulní straně (schůze akce).